Barf
Cesta k BARFu
Psi neodmyslitelně do naší rodiny patří už 15 let. Prvním našim čtyřnohým společníkem byl bígl Sam a po něm už následovali italáčci. Patnáct let je dlouhá doba, a tak je jasné, že náš pohled na výživu psů se s časem měnil. U prvního psa, jsme se (musím sebekriticky přiznat) nechali naprosto ovlivnit marketingovými triky a reklamou, takže Sam dostával „barevné kuličky“ ze supermarketu a my byli přesvědčeni, že dostává to nejlepší, co může. Ale už v době, kdy jsme měli Sama, jsem na internetu narazila na stránky o BARFu a hrozně mě to zaujalo. Každopádně mi bylo jasné, že doma to nejspíš úspěch nezíská, takže jsem si řekla, že snad jednou…
Když jsme si pořídili italáčka, to už jsem byla přeci jen o 10 let starší a měla víc znalostí, tak jsem začala pátrat, jaké granulky by pro něj byly nejlepší. Vybrala jsem si pár značek, které byly přijatelné, a jela na výstavu pro vzorky, ať si vybere sám. Nakonec si vybral Acanu pro štěňata malých plemen a já jsem s jeho výběrem byla víc než spokojená. Měla jsem dobrý pocit, že dostává skvělé granule a ani by mě nenapadlo, přidat se k „partě barfařů“, protože v době před 5-6 lety se už „trend BARFu“ začal pomalu prosazovat. Proč si přidělávat starosti, když můžu do misky nasypat přesně odměřenou dávku, a mít jistotu, že dostává, co potřebuje.
Nicméně další kolo výběru granulek nastalo v momentě, kdy k nám přišel Vinci. Vinci není typ psa, který vyloženě do minuty zbaští, co se mu dá do misky. Nejdřív ochutná a pak se rozhodne, jestli to sní. První měsíce, co byl u nás, jsme dokonce museli granulky ochucovat konzervou, aby si vůbec dal. Po pár měsících se ale jeho chuť k jídlu výrazně zlepšila a bez problému začal jíst granule jen tak. U něj vyhrály Taste of the Wild, střídali jsme jejich příchutě a dostával je cca 4 roky. I když se na nich dost zlepšil, nasvalil se, měl poměrně pěknou srst, tak mi pořád k jeho dokonalosti něco chybělo. A přeci jen po desetiletém soužití s bíglem jsem měla pořád pocit, že mu pořád chybí ta správná chuť k jídlu. Navíc mu strašně chutná snad všechna zelenina a většina ovoce, vždycky říkám, že kdyby bylo na něm, tak je vegetarián :-D K tomu všemu se přidal „vliv okolí“ bych tak řekla...pomalu jsem začínala mít pocit, že kdo není „barfař“ nemá mít psa :-D Protože jsem ale člověk, který nedělá věci jen proto, aby šel s davem, ale musí vědět, proč to dělá, začala jsem pomalu hledat všechny dostupné informace kolem BARFu. Dalším důvodem proč jsem se začala myšlenkou BARFu více zaobírat, byl fakt, že sama jsem nad tím, co jím já, začala více přemýšlet a poznala jsem, jak se díky správnému jídlu může člověk cítit dobře. A najednou mi připadalo, že granule jsou něco, jako bych Vincimu každý den dávala čínskou polévku z pytlíku…Posledním impulsem k tomu, se do BARFu opravdu pustit, bylo Vinciho nadšení, když jsem mu do misky jen tak na zkoušku dala kousek syrového kuřecího. Nejprve ho sice vyplivnul (protože on tak ochutnává všechno), ale pak ho snědl s takovou chutí, jakou jsem u něj ještě neviděla! Měla jsem jasno, BARF zkusím za každou cenu…takže stačilo už „jen“ přesvědčit zbytek rodiny (tedy mojí mamku :-D).
BARF u nás
Po dlouhém přesvědčování nakonec jsem od mamky dostala „povolení“, ať to zkusím, ale s podmínkou, že koupíme ještě jeden mrazák a budu to chystat sama. Pro mě to byl úspěch, takže koupit mrazák už byla malá překážka (se kterou nám pomohl páníček :-D) a na to, jak to budu chystat, už jsem se vlastně těšila. Ale i přes dlouhé plánování a promýšlení, jsme s BARFem začali docela narychlo a dřív než jsem si myslela (než byl mrazák doma :-D). Vinci totiž letos na jaře chytl nějakou virózu, bacil, bakterii…a skoro 3 týdny se léčil. S veterinářem jsem konzultovala, jak ho krmit dále. S velkými obavami (protože vím, jaký názor na BARF většina veterinářů má) jsem mu tak opatrně řekla, že uvažuji o tom, že ho budu krmit BARFem. K mému překvapení mi BARF jednoznačně schválil. I když říkal, že v mase sice můžou být bakterie apod., tak že není o nic větší pravděpodobnost, že se něčím pes nakazí syrovým masem, než na granulích. Vysvětlil to docela logicky. Když k vám granule putují klidně přes půlku světa, jsou vystaveny různým teplotám, doma je máte otevřené třeba i několik měsíců…tak je to prostě ráj pro bakterie. „Posvěcení“ od veterináře pro mě bylo velmi důležité, protože jsem dlouho hledala veterináře, kterému budu důvěřovat a vím, že je to odborník a nerada bych hledala jiného kvůli stravě nebo se s ním v tomto neshodla. Vezměte si, že pes bude mít zažívací potíže a vy přijedete k veterináři a ten první co, tak vám řekne, že si za to můžete sami, když mu dáváte syrové…to vám v takové chvíli nepřidá. Takže radím, promluvte si o BARFu nejdřív s vašim veterinářem, než opravdu začnete.
Jak už jsem říkala, krmit syrovým u mě nebylo žádným impulzivním rozhodnutím a myslím, že dlouhé úvahy jsou v tomto případě na místě. Během svého studování BARFu jsem absolvovala přednášku MVDr. Šťourače. Je to snad jediný veterinář u nás s tak rozsáhlými zkušenostmi s BARFem. Musím říct, že jeho přednáška mě dodala hodně klidu a rozumný pohled na věc. Když veterinář o krmení syrovým mluví s takovou samozřejmostí, jednoduchostí…tak si řeknete, proč z toho dělat vědu. Nejvíc mě asi zaujala jeho historka o klientce, která přišla do ordinace se štěnětem a v kočárku měla miminko. Začala mu tam vysvětlovat, kolik miligramů vápníku, fosforu, draslíku a dalšího dostává štěně v jídle, jestli nemá něčeho dostávat víc, jestli to počítá dobře…Tak se jí zeptal, jestli ví, kolik miligramů vápníku za den dostane to malé v kočárku. Paní se prý zarazila a začala se smát. Myslím, že pointa je jasná, i když BARF vyžaduje dodržování určitých pravidel, tak to chce nadhled a myslet hlavou J Když už jsem u té přednášky, jela jsem na ni i z toho důvodu, protože jediný zdroj, ke kterému jsem se do té doby dostala, byla knížka paní Novosadové, její stránky na internetu a pár dalších internetových stránek, které ale prakticky z jejich stránek vycházejí. Ale postupně jsem zjišťovala, že i v češtině existují další knížky. Kromě BARF – Krmení psa přirozenou stravou (taková bible českých barfařů bych řekla) doporučuji si přečíst i BARF – Zdravá výživa pro psa a Natural Dog Food. V něčem jsou knihy prakticky stejné, ale například doporučované poměry jednotlivých složek potravy se mezi Zdravou výživou pro psa a zbývajícími dvěma dost liší. V každé také najdete jiné typy, informace o jednotlivých potravinách. Přečtením všech tří získáte více informací a tím jistě i větší jistotu v tom, jak BARFovat. Mám doma všechny tři a často se do nich dívám, i když nějakou dobu už BARFujeme. Dále jsem samozřejmě pátrala po informacích. Takže jsem se přidala do skupiny na facebooku BARFování. Osobně dění v ní spíše sleduji, než že bych se zapojovala do diskuze. Ale upřímně vám doporučuji brát rady diskutujících spíše jako podněty k dalšímu studování, než se jejich doporučeními řídit. Ale lidé jsou tam k sobě i vstřícní a například si píší, kde zrovna je jaká akce na maso apod.
Jako asi každý, kdo začne uvažovat o BARFu jsem samozřejmě řešila vyváženost stravy. Po letech na granulích a reklamních sloganech a vyváženosti každé dávky jsem potřebovala nastudovat hodně informací, abych sama sebe přesvědčila, že vyváženosti lze dosáhnout. Vyváženost je pojem, kterým se výrobci granulí hojně ohánějí. Tady opět uvedu jeden svůj poznatek z přednášky MVDr. Šťourače. Ten nám říkal, že podle organizace AAFCO (což je organizace, která určuje, které granule jsou vyvážené atd.) se za kompletní a vyvážené krmivo považuje takové, na kterém bylo 6 z 8 psů udržováno při životě po dobu 26 týdnů bez znatelných nutričních nedostatků. Jak moc to vypovídá o vyváženosti a důvěryhodnosti, nechám na každém, pro mě to přesvědčivý argument není. V každé knížce BARFu určitě najdete, že vyváženost je třeba dodržovat v řádu týdnů a dosáhnete ji rozmanitostí stravy. Podle mé zkušenosti úvahy o vyváženosti začínají už při sestavování objednávky masa. Bude vám k ničemu, když budete mít doma 10kg masa, 2kg kostí a 6kg vnitřností, z toho správnou krmnou dávku určitě neuděláte. Takže si vždycky řeknu, na jak dlouho chci objednat, pak vezmu kalkulačku, tabulku dávky v excelu a počítám. Když už mám objednávku doma, tak se vrhnu na balíčkování. Dělám to tak, abych měla nachystáno na cca 80 denních dávek. I když se říká, že vyváženost je třeba dodržovat na týdny, mě se více osvědčilo dělat vyváženou každou dávku. Do jedné krabičky tedy dám vypočítané množství masa, vnitřností a kostí, doplňky a zeleninu přidávám každý den zvlášť přímo do misky. Nemusím tak přemýšlet nad tím, kterou krabičku zrovna vytáhnu. Taky si myslím, že není zrovna nejlepší dávat jeden den třeba jenom vnitřnosti nebo moc tučné maso, protože ve větším množství můžou působit projímavě a způsobit tak problémy, takže je kombinuji s méně tučnou libovou svalovinou.
Velkým strašákem pro většinu páníčků jsou kosti. Znovu se vrátím k přednášce MVDr. Šťourače (ale zmiňují se o tom i výše uvedené knihy) podle něj pokud se kostmi krmit bojíte, tak je prostě nedávejte, je to určitě lepší než dělat něco proti svému přesvědčení. Kosti se dají nahradit doplňky stravy, vaječnými skořápkami (například firma Baron nabízí přímo připravené přírodní produkty jako náhradu kostí) anebo můžete kupovat pomleté maso i s kostmi a máte jistotu vyváženosti. Taky mám z kostí minimálně respekt, takže prozatím dávám pouze mleté kuřecí krky. Krky melu doma a elektrickém mlýnku na maso, zatím bez problému, ale přeci jen moc toho za sebou nemá cca 15kg krků, tak jsem sama zvědavá, kolik toho vydrží. Pokud se „odvážíte“ krmit celými kostmi (což je jedině dobře!) doporučuje se začínat právě kuřecími kostmi, třeba právě těmi krky. Je to smutné, ale život kuřete není dlouhý a za tu dobu mu kosti nestihnout dostatečně osifikovat, takže jsou poměrně měkké. Další formu kostí, kterou dávám, je v podobě pomletého kusu celé drůbeže (kachna, krůta, kuře), což koupíte u firem specializujících se na BARF.