Coursing a dostihy

Vlastně sama ani nemůžu uvěřit tomu, že píšu kapitolu o coursingu a dostizích. Nikdy jsem si nemyslela, že se mě a Vinciho budou týkat...vždycky se mi to líbilo, ale vzhledem k tomu, co jsme s Vincim všechno řešili a co všechno pro běhání bylo překážkou, jsem si říkala, že až jednou s dalším psem....Člověk ale nikdy neví a tak se stalo to, že jsme letos (2016) začali s Vinciho sportovní kariérou. No kariérou, spíš rekreačním běháním :-D Ale to nevadí, hlavně že nás to baví...a třeba se k závodění ještě i dostanemem...jak jsem se opět přesvědčila, tak platí "nikdy neříkej nikdy".

Než se ale dostanu k tomu, jak jsme začali běhat, kde a jak běháme...tak bych ráda řekla, jak jsem na Vincentka neskutečně pyšná. Coursing (nebo dostih) není jen o tom, že vypustíte psa a on běží. Aby byl pes dobrý (nebo dokonce výborný, skvělý, nejlepší...) je za tím hodně práce. A taky pes na to musí být psychicky připravený a odolný, aby to zvládl. Když máte doma psa, který "vyvádí na celé kolo" sotva uvidí nějakého jiného psa, tak vám přijde nemyslitelné, aby někdy mohl běžet za střapečkem mezi ostatními psy. A jak už jsem několikrát psala, přesně takový Vinci byl...Jenže postupem času (let) se tento problém zmenšoval a my oba jsme se ho naučili zvládat...Ale není to jen o tom, že jsou kolem psi...jsou to také vypjaté emoce, protože většina psů se už nemůže na běh dočkat, spousta dalších lidí, podnětů kolem...také najednou musí běžet sami, což zvlášť pro závisláky italáky není jednoduché...navíc za zády mají spoustu psů a aby neztratili návnadu, tak je prostě nemohou sledovat...Zkrátka může to být pro pejsky poměrně náročná disciplína. A Vinci to všechno zvládl a už několikrát běžel! Mám z něj neskutečnou radost!

A teď už něco k tomu, jak jsme poprvé zkusili ovál. Někdy letos na jaře dostala naše teta Zuzka nápad, že pojedeme na tréninkový týden na ovál do Lednice. Pro mě to byl naprosto šílený, bláznivý nápad :-D Nicméně Lednici mám moc ráda, v únoru jsme si s tetou Zuzkou a Péťou užily super víkend v Brně i s jejich chrtíky, jenom Vinci tam tehdy chyběl a já jsem mu to chtěla vynahradit...takže společná dovolená byla ideální příležitostí. A byla to také velká výzva...nejen v tom, že zkusíme běh, ale i v tom, že bude Vinci dohromady na pokoji v dalšími 3 italáky (v té době jsem ještě netušila, že s námi pojedou i 3 štěňata :-D) a jak to vůbec bude zvládat mezi psy u oválu...Prostě jsem si řekla, že to zkusíme, pojedeme, uděláme si společně fajn dovolenou a Vinci buď poběží nebo ne. Mimochodem takovou dovolenou jsem ještě nezažila, ale o tom jindy, určitě si zaslouží speciální článek :-D První den, kdy se v Lednici trénink běžel, byl pátek. Ten den jsme tam šli víceméně spíš na "kukačku". K mému překvapení to Vinci u dráhy zvládal skvěle, až malé výjimky psy téměř neřešil...měla jsem malinko chuť zkusit ovál už ten večer...nakonec jsme to ale nechali na sobotní dopoledne. Hned ráno jsme si koupili dvě rovinky a šli na věc. Vůbec jsem nvěděla, co od toho mám čekat...Vinciho jsem na startu nechala holkám a běžela do cíle, kde jsem na něho čekala...K mému velkému překvapení běžel! Tak jsem se nemohla dočkat druhé rovinky, kterou jsme zkusili už ze zatáčky...a znova běžel! Celou dobu za návnadou běžel krásně, ale cíli si jí vůbec nevšímal...doběhl za mnou...takže jsem měla trochu podezření, že neběžel za střapečkem, ale za mnou...Další trénink už se nekonal, ale dvě úspěšné rovinky byly za námi a měla jsem obrovskou radost. A myslím, že i Vinci, protože na fotkách z běhu se vyloženě usmíval :-) Tímto zatím náš trénink na dráze skončil, ale cestou z dovolené jsme jeli vyzkoušet coursing...

Když byly první pokusy na dráze úspěšné, tak mi to nedalo a přemluvila jsem zbytek rodiny (protože z Lednice jsme s Vincim pokračovali s páníčkem a paničkou dál po jižní Moravě, teta Péťa a Zuzka už jely domů), abychom se zastavili na tréninku coursingu v Čechách pod Kosířem. Tam se letos poprvé začal coursing běhat a od začátku jsem se tam chystala, jen to pořád nějak nevycházelo. Vinci byl zřejmě z Lednice dobře rozběhaný, a tak i když byl unavený výletováním po Moravě, tak na startu nezaváhal a za návnadou krásně běžel. Tam už jsem začala pomalu doufat, že v něm něco je, protože jsem ho poprvé vypouštěla sama a tím pádem jsem měla jistotu, že neběží za mnou, ale za návnadou. Střapeček pronásledoval celé malé kolečko, ale na konci ho zase nechal být a utíkal za mnou. Musím říct, že jsem váhala o dost víc, jestli ho mám nechat běžet. V Lednici je dráha oplocená, takže tam nehrozí, že pokud by pes přestal pronásledovat střapeček, tak se dostane k jinému psovi nebo tak něco...Coursing se v Čechách pod Kosířem běhá v zámeckém parku, terén je sice krásný, ale bez plotu, takže moje obavy byly opravdu velké. Nicméně jsem hrozně ráda, že jsem se překonala a nechala Vinciho běžet. Psi za zády ho vůbec nerozhodili a na konci šel rovnou za mnou. Zase byl neskutečně šťasný a mě bylo jasné, že tam nejsme naposled, vždyť to nemáme daleko ;-)

Po našem prvním coursingu jsem netrpělivě vyhlížela další vypsaný termín. Ten byl za měsíc a něco v srpnu. Začala jsem se opravdu těšit...a nejen na Vinciho běhání (protože je to neskutečně krásný pohled, když chrtík běží), ale i na lidi, se kterými se tam potkám, krásné prostředí a celkově moc fajn atmosféra. Opět jsem mu nechala natáhnou jenom malé kolečko...ale Vinci tentokrát, nejspíš po měsíční pauze od běhání, vůbec běžet nechtěl :-D Vrátil se a kolečko jsme běželi spolu, on tam sám prostě nebude...no co, taky potřebuju pohyb :-D Na druhé kolo jsme s organizátory na něj vymysleli fintu a na střepeček navázali ponožku (kterou jsem obětovala :-D) s pamlsky...a světe div se, Vinci běžel bez zaváhání! Na konci se teda na střapeček opět vykašlal a šel za mnou, ale pamlsky si nakonec dal :-D Druhý trénink byl tedy tak 50:50, ale byla jsem rozhodnutá nevzdát to a jet znovu...protože i když se mu to poprvé nepodařilo, měl takovu radost a i celkově byl mezi psy mnohem klidnější.

Třetí a náš letošní poslední coursing se konal na státní svátek 28. září, bylo krásně a tak jsem se těšila, že si užijeme hezký podzimní den. Takže jsme brzo ráno vyrazili směr Čechy pod Kosířem, tentokrát vyzbrojeni ponožkou navíc :-D Ale i přes "zlepšovák" v podobě ponožky první běh nezabral...Lanko bylo poprvé i na malé kolečko natažené za strom...a to na Vinciho bylo moc...najednou mu tam došlo, že je sám a vrátil se za mnou...měl takovou radost, že mě vídí! :-D Uznala jsem, že tentokrát nemá ani cenu běžet s ním, protože když jsem vyběhla, že si střapeček chytíme spolu, tak se po pár metrech zastavil s výraz "to víš že jo, ty mě tam zas necháš, jdu domů" :-D Ale druhý běh jsme i tak zkusili a k mému překvapení Vinci běžel krásně (samozřejmě na konci opět za námi, ne za střapečkem...). Takže zase 50:50 :-D Trénink byl ale super, Vinci byl zase o dost klidnější a v pohodě. K tomu mu určitě pomohli i kamarádi italáčci Matteo, Bomba a Tuti...a další chrti - Vinciho nový velký kamarád Bradley, další vipeti, maďarský chrt Imolka...Obávám se ale, že letos to byl pro nás poslední trénink, neboť je na Vinciho už asi zima :-D Další termín je vypsaný na 26.11.2016, tak nevím, ale třeba ten den padne teplotní rekord a my budeme moci vyrazit. A když ne, tak zase na jaře :-)

Za celou "sezónu" 2016 jsme tedy stihly 2 rovinky na dráze a celkem 5 malých koleček na coursingu. A jsme spokojeni. Vinci začal běhat v 5 letech a pro mě je zázrak, že to zvládá...Moc obdiviji ty, kteří se svým chrtíky zvládli splnit licenci, teď když jsem si to sama vyzkoušla, už opravdu vím, kolik je za tím práce. My si ale běhání necháme jako výlet, na který se moc těšíme :-)

Nakonec přidávám pár videí z Vinciho běhů:

28.9.2016 1.běh www.youtube.com/watch?v=Q8rxHbFVdMk

28.9.2016 2.běh www.youtube.com/watch?v=M98_duwMPxg

7.8.2016 www.youtube.com/watch?v=dgOq8ezHDvQ