Výstavy

I když Vinci není, jak už jsem několikrát psala, výstavním psem, tak se nás výstavy také týkají. Na svoji první výstavě psů jsem byla už jako malá holka, to jsme měli tak rok nebo možná dva Sama (takže asi rok 2003). Do té doby jsme ani snad nevěděli, že něco jako výstava psů existuje. Ale můj tatínek se to někde dozvěděl, a tak jsme spolu jeli na výlet. Pomatuji si to jako dneska. Byl to pro mě velký zážitek! Byla to výstava Intercanis (což jsem zjistila až zpětně) v červnu v Brně. Bylo krásně teplo, jeli jsme vlakem (to byl pro mě tehdy také zážitek, ne jako dnes, když jezdím minimálně 2x týdně :-D). Výstaviště pro mě bylo neskutečně obrovské a tolik psů pohromadě jsem si snad do té doby ani nedovedla představit. Jeli jsme se podívat hlavně na bíglíky, o chrtících jsme tenkrát neměli ani páru...a asi tam ten den ani nebyli. Ale vím, že mě nejvíc dostali novofundlanďáci a německé dogy....docela ironie v porovnání s tím, co mám teď doma :-D Každopádně to byl můj začátek ve výstavním světě. Od této výstavy jsme si občas udělali nějaký rodinný výlet na nějakou výstavu, buď právě do Brna nebo do Ostravy.

Nicméně další zásadní výstavou pro mě byla Národní výstava psů v Ostravě na jaře roku 2011. Byla to naše první výstava "zaměřená" na chrtíky. Chrtíci se vystavovali v neděli. My jsme ale v Ostravě už byli od soboty. V sobotu jsme se totiž jeli podívat na štěňátka chrtíčků k paní Vaňkové. Bylo to naše první setkání s chrtíky...osudové setkání! Chrtíčci paní Vaňkové mě nesmírně okouzlili a já jsem se nemohla dočkat na další den, až jich na výstavě uvidím víc! Výstavy jsou prostě ideální příležitostí pro nové budoucí páníčky, informace, které tam od chovatelů můžete získat, jsou k nezaplacení. Porpvé jsem se tam setkala s lidmi, se kterými se dneska vidím pravidelně a vlastně tak nějak patříme do jednoho světa. Tehdy mě asi svět výstav s chrty pohltil úplně...a já se těšila, že třeba příští rok si vyzkouším kruh s naším Enzem...ale všechno bylo nakonec jinak...

Další výstava, ktero bych zmínila, je opět Intercanis, tentokrát roku 2011. To už jsme měli doma Enzouška. A díky internetu, Facebooku...jsem zjistila, že na ní bude tatínek našeho miminka - Talata David. Musela jsem ho vidět. Takže jsem tehdy přemluvila mamku a jely jsme. Potkala jsem tam spoustu dalších chrtíkářů, mnohem více než v Ostravě na jaře, a chrtíkům jsem propadla úplně.

Jako další výstavu nemůžu nezmínit Ostravu 2012, tu stejnou jako v roce 2011. Jen věci nebyly takové, jaké jsem si myslela, že budou. Vrátila jsem na ni, jak jsem chtěla. Ale s jiným psem. Byla to první výstava, na které s námi byl Vinci. Byl to zvláštní pocit...Každopádně od doby, co máme Vincentka, jezdím na výstavy čím dál časteji, většinou jede se mnou nebo uděláme rodinný výlet, ale občas to okolnosti nedovolují a jedu sama. Na každou výstavu se těším. Nejsem "výstavní blázen", který by jezdil často, je to pro mě docela "svátek". Jezdím tak 3-4x do roka. A věřte mi, že i když nevystavujeme, tak se tam nenudíme. Potkáme se tam s kamarády, lidskými i čtyřnohými, poznáme nové lidi, zájemcům o chrtíčka, kteří se přijddou podívat, se snažíme poradit, jak umíme...Většinou to dopadá tak, že z výstavy nevím nic, protože ji prokecám :-D

Tak jsem postupně navštívila první klubovku v Náměšti, další výstavy v Brně, Ostravě, klubovku v Praze...a letos dokonce i dvoudenní výstavu v Bratislavě. A pak na podzimní klubovce 2016 přišla naše první příležitost vyzkoušet si kruh :-)